Když plány nevycházejí...

Konečně mám dovolenou, tak si chci pořádně přispat. V polospánku ale zaslechnu dupání po schodech, následně velmi tiché otevírání dveří pokoje a opatrné krůčky směřující k mé posteli. Malá ručka pomalinku odkrývá peřinu z mých nohou, aby mě na nich mohla polechtat, a tím vzbudit. Zpola otevírám oči a beru do ruky telefon, abych zjistila, kolik je hodin. Když zahlédnu na začátku číslo 6, moje sny o dlooouhém spánku se velmi rychle rozplynou.

Jako už mnohokrát se mi mé plány a představy rozplývají před očima. Občas jde o pouhé maličkosti, jako třeba to, že když jsem nedávno chtěla jít na běžky, situace se změnila a musela jsem místo krásného pobytu v přírodě strávit čas ve městě na nákupech. Někdy jsou to věci poněkud významnější, jako mé představy o rychlém vystudování výšky, ať nemusím studovat skoro do třiceti. Ale ani tohle nevyšlo, protože jsem teď už druhým rokem v týmu na centru v Příchovicích, a ano, stále nemám dostudováno (a vzhledem k tomu, že pravděpodobně budu chtít měnit obor, se mé vyhlídky na dostudování spíše prodlužují než zkracují). A nebo teď - konečně jsem si vyhradila chviličku na psaní tohoto článku, ale zrovna ve chvíli, kdy jsem se na to chtěla vrhnout, přišla jedna slečna z vesnice, že by potřebovala pomoct s matikou...

Jak se k takovým nečekaným změnám má člověk stavit? Občas má člověk chuť být rozmrzelý a naštvaný nebo sabotovat vše, co nebylo tak, jak chtěl. Mně se v takových situacích vybaví slova „Ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ Zdají se vám tato slova povědomá? Těmito slovy se modlil Ježíš v Getsemanské zahradě těsně před tím, než byl zajat, odsouzen, bičován, ukřižován. Když jsem se poprvé dostala ke čtení Bible, toto slovo mě natolik oslovilo, že by se dalo říct, že se stalo mým biřmovacím mottem. Zaujalo mě, že se v tomto slově tolik ukazuje Ježíšova lidská stránka - bál se. Prosil Otce, ať od něj odejme tohle utrpení, je-li to možné, „avšak ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ Věděl, co jej čeká, že bude opravdu moc trpět. Stejně ale Otcovu vůli přijal. Vzdal se sám sebe, svých obav, aby mohl být nástrojem k něčemu obrovskému.

Tak moc jsem Ježíši vděčná za to, že nám tato slova odkázal. Jsou tak moc osvobozující - přijímáme Boží vůli, i když je třeba jiná než ta naše. Avšak ne s rezignovaností, že s tím stejně nic jiného nenaděláme, ale s důvěrou, že si ani nemůžeme přát nic lepšího, než je Jeho vůle. Jasně, že to tak občas nevidíme, ale když tak nad tím přemýšlím, vlastně to ani není tak úplně naše chyba. Všechny souvislosti vidí jen Bůh a nechce po nás, abychom vše naprosto chápali, ale přeje si, abychom zaujali postoj naprosté odevzdanosti a důvěry, že On ví, co a proč dělá. Že On je ten, který nás miluje a záleží mu na nás. Nechtěl by pro nás nic, co by nám uškodilo, ale jen to, co nás přivede blíže k životu s Ním. Při psaní jsem si vzpomněla na jeden vtip: „Chceš pobavit Boha? Řekni mu své plány do budoucna.“ Vlastně mi připadá tak výstižný. Ale pozor! Trochu na mě působí tak, že se Bůh našim představám vysměje, naše plány smete a naschvál udělá to, co nechceme. Je to právě naopak. Bůh našim touhám s láskou naslouchá a chce pro nás to nejlepší. To nejlepší vzhledem k cíli našeho života - to je věčnost. A když je pro nás lepší něco jiného, než co chceme ,my, proč by nám to On nedal?

Každý z nás má nějakou touhu, které se nechce vzdát: mít super auto, být špičkový hudebník, procestovat svět, být knězem nebo třeba mít rodinu – a přesně to se týká mě. Mým největším životním přáním je vdát se a mít rodinu. Dříve jsem se toho snu odmítala vzdát, takže jsem o tom s Bohem radši nemluvila, aby mě třeba „neposlal do kláštera“. Při spojení této situace se slovy „ne má, nýbrž tvá vůle se staň“ jsem si uvědomila, že Bůh by po mně nechtěl nic, co by pro mě bylo špatné. V důvěře se mu tedy odevzdávám a snažím se změnit moji modlitbu. Už Jej neprosím, ať mi pošle manžela a jestli má se mnou jiné plány, ať si to rozmyslím, ale říkám mu, že i když bych sice moc chtěla mít rodinu, ne má, nýbrž Jeho vůle ať se stane. Tento postoj mě osvobozuje od svázání mými touhami a otevírá mě pro přijetí Boží vůle. Stávám se v něm svobodná od podléhání sama sobě a svým plánům. Vždyť s pohledem upřeným na Boha nemůžu chtít jinak než Boží vůli. 

Otevírám už úplně oči a vidím před sebou usměvavou tvář mojí sestřičky. „Michalko, odvedeš mě prosím do školy?“ Ne, nezlobím se na ni. Jak bych taky mohla. Vzbudila mě mnohem dříve, než jsem chtěla, ale neudělala to proto, že by mě nechtěla nechat vyspat. Dělá to proto, že jí na mně záleží, má mě ráda a váží si každého okamžiku, kdy jsem doma, a tak o žádný z nich nechce přijít. Ano, Pane, zase to máš vymyšleno mnohem líp než já. Já jsem chtěla pouze spát, Ty jsi mi ale poslal až do postele příležitost udělat někomu radost. Díky! Ne má, nýbrž Tvá vůle se staň. Dnes, teď, zítra, vždy...

Na závěr přidávám ještě jednu písničku, která je krásným zhudebněním toho, co se tu snažím popsat :)